Čas od času není od věci se nechat inspirovat. V případě následujícího příběhu může jít hned o inspiraci dvojí. Čili: bylo, nebylo. Od 70. let minulého století zasílaly vesmírné sondy na Zemi kvanta dat o svých cestách a objevech. Magnetické pásky se rychle plnily, vědci z došlých záznamů sestavovaly různé zprávy a ve finále sepsali poslední report, to když se daná sonda odmlčela. Magnetické pásky na kotoučích zanedlouho nahradily analogicky koncipované pásky v kazetách, ty posléze vystřídaly pevné disky, optická média, různé další non-volatilní paměti, a jistě by se našlo ještě všelicos jiného. A potom přišel ten den! Kdosi si usmyslel, že nutně potřebuje data z jisté vesmírné sondy, která svou pouť ukončila před nějakými 30 lety. V archivu NASA potřebné kotouče našel. Za nemalé peníze si jich několik nechal vypálit na jeden kompaktní disk. Až doposud probíhalo vše v podstatě bez problémů. První a zcela zásadní úskalí přišlo ve chvíli, kdy se na ona data chtěl »jen« poprvé podívat. Na téměř filozofickou otázku: Jak vypadají data?, bohužel nemám odpověď. A nenašel ji ani dotyčný vědec. Sonda ukončila svou misi, projekt s jejím odmlčením skončil, příslušný tým se obměnil nebo byl rozpuštěn, a všechna nastřádaná data záhy ztratila svůj význam, svůj interpretační klíč. Podobných situací se chtějí do budoucna vyvarovat tvůrci projektu s akronymem CASPAR. Ten lze rozepsat jako Cultural, artistic and scientific knowledge preservativ for access and retrieval. Vědci z Rutherford Appleton Laboratory prostě předpokládají, že podobných kotoučů magnetických pásek s ne nevýznamným, leč aktuálně neinterpretovatelným obsahem bude podstatně více. Zbytečná práce? Jak kdy, a jak pro koho. Interpretace činí z dat informace. Výpis čísel neznamená sám o sobě povětšinou nic. S vědomím, že jde o chronologický seznam telefonních čísel, na něž kdosi, kdysi volal, si takový výpis už svého příjemce může snadno najít. Příkladem budiž novinář nebo policista. Autoři projektu CASPAR usoudili, že obnovená »uchopitelnost« historických dat vychází ze stejných předpokladů jako zpřístupnění a srozumitelnost nově vytvářených digitálních objektů. Techniky a postupy digitální »konzervace« digitálních dat navíc už obecně popisuje mezinárodní standard ISO 14721 neboli OASIS – Open Archival Information System. Systém CASPAR v současnosti nabízí jedenáct použitelných infrastrukturních komponent. Každá z nich je funkčně nezávislá na jiných, povětšinou mají podobu webových služeb. CASPAR představuje otevřený systém (pro vědecké účely EU), který je plně kompatibilní s OASIS. A kdeže je ta dvojitá inspirace? Jednu objevíte snadno, jmenuje se OASIS, a patří k tomuto příběhu. O druhé podumejte výhledově, až se vám do rukou dostanou stará a »dnes« dost možná zcela nepotřebná data, jejichž nosičem bude třeba disketa.