Bujnoch, Josef: IT ve výrobním sektoru

Bujnoch, Josef: IT ve výrobním sektoru

I díky systému plánování výroby jsme krizi přestáli lépe než konkurence, říká Josef Bujnoch, CIO společnosti Třinecké železárny

Kde vidíte výhodu, kterou může přinést IT ve výrobním sektoru?

Největší přínos má IT v tom, že dobře podporuje procesy, a to napříč organizací. To je asi příliš obecná odpověď, a přesně o tohle se všichni snaží. Ale jde o to, dotáhnout tuhle obecnou proklamaci do fáze skutečné realizace, to znamená jednotlivé aplikace nebo dílčí řešení důsledně integrovat.

Domnívám se, že tohle je opravdu klíč k úspěchu: nejen pořizovat řešení s úžasnými funkcionalitami, ale ty funkcionality opravdu využívat. Důsledně vytěžit potenciál každé pořízené aplikace nebo každého řešení.

Takže vy vidíte klíč k úspěchu spíš ve způsobu, jakým jsou řešení nasazena, než v řešeních samotných?

Podívejte, každé dílčí řešení dává určité možnosti a nabízí určité efekty. Z toho část je realizovatelná jednoduše, prostým nasazením. Ale část těch možností zůstává skrytá a ukáže se, až následně, po implementaci.

Dám příklad: máte ERP systém, který určitým způsobem funguje, to znamená, že podporuje určité procesy. A teď implementujete a s ERP integrujete aplikaci, která s těmi procesy také souvisí. A často zjistíte, že to skřípe. Tomu ERP systému poněkud nižší kvalita dat nevadila, ale sofistikovanější aplikaci nad ním už ano.

Důvodem je, že procesy nejsou nastavené optimálním způsobem. Dřív bylo kam uhnout, protože podpora procesů byla jen volná, ale sofistikovaná aplikace narazí i na drobnější procesní úskalí.

No, a tenhle konflikt dává možnost narovnat daný proces, a zlepšit tak fungování firmy. Ale ne všude tu možnost využijí. Někde novou aplikaci implementují a už se rozhlížejí po nové úžasné aplikaci.

Máte nějaký konkrétní příklad, kdy jste až v dalších etapách implementace nějakého dílčího systému dosáhli, řekněme, dodatečných efektů?

Příkladem je nasazení našeho pokročilého systému plánování a řízení výroby. Je to skvělý systém, umí pracovat se všemi objekty – ale vynutil si změny v procesech, a s tím související změny v přístupu lidí kolem těch procesů. A musím říci, že máte vždycky volbu, do jaké hloubky budete tyhle změny akceptovat.

Samozřejmě, můžete se požadavkům toho systému podřídit jen formálně, a bude to nejsnazší cesta. Ale přijdete o možnost mít opravdu efektivní procesy a mít je přesně podporované.

Náš systém plánování výroby je považován za příklad úspěšného IT projektu. Největší zásluhu na tom má to, že jsme implementaci dotáhli do konce a byli jsme ochotni akceptovat změny, které ten systém předpokládal, že uděláme.

V této souvislosti: dá se obecně něco říct k tomu dilematu, zda ohýbat aplikace, nebo ohýbat procesy?

Myslím, že zobecňovat se v tomto případě dá jen těžko. Mohu uvést oba příklady: v polovině devadesátých let jsme rozšiřovali SAP o materiálové hospodářství a tenkrát jsme váhali, jestli máme akceptovat nabízenou standardní podobu procesů. Rozhodli jsme se, že naše procesy přizpůsobíme, a to až do takové míry, že jsme kvůli tomu třeba slučovali sklady. Dnes, po sedmnácti letech, mohu říci, že to bylo správné rozhodnutí.

Ale když jsme následně implementovali modul pro prodej a distribuci, naopak jsme se odmítli přizpůsobit a museli jsme dělat docela rozsáhlé úpravy. Bylo to poměrně dost programování, ale opravdu nebylo zbytí. SAP totiž předepisoval, že se napřed dodávka připraví, a pak se teprve naloží. Což v jiných oborech může být jediný myslitelný postup, ale tady přijede vagón, ten se naloží, pak se zjistí, co v něm je, a udělá se z toho dodávka. A jinak to opravdu nejde.

Ale abych se vrátil k otázce: nedá se obecně říci, co je lepší cesta.

A jak velké slovo v takovémto rozhodování má IT?

Domnívám se, že v otázce "co budeme dělat" má mít rozhodující slovo byznys. Můj osobní přístup je ten, že IT má ve firmě servisní roli. IT má položit na stůl alternativy, samozřejmě včetně ekonomických souvislostí, a dohlédnout, aby byznys vzal v úvahu všechny aspekty. Ale rozhodovat nemá, protože ve finále nenese odpovědnost. Tu nese byznys.

Jiné je to u otázky jak to budeme dělat. Za provoz informačních systémů je odpovědné IT. Zde již musí mít své slovo.

Pojďme se ještě vrátit ke konkurenční výhodě: jak velkou výhodu pro vaši společnost představuje pokročilý systém plánování výroby, za nějž jste za něj několik ocenění? (mj. cenu v soutěži IT projekt 2006, pozn. red).

Rozhodně to řešení přineslo konkrétní úspory nákladů – mimochodem, už jen samotné tyto úspory investici zaplatily – a přineslo také řadu dalších efektů, například zvýšení spolehlivosti dodávek. O úspěšnosti projektu svědčí i to, že ho rozšiřujeme do dceřiných společností.

Co se týče zvýšení konkurenceschopnosti… my jsme přestáli krizi, která vypukla v roce 2008, lépe než například ostravský ArcelorMittal i než naši přímí konkurenti v okolních zemích. Přičítáme to mimo jiné právě flexibilitě a schopnosti rychle reagovat na změny, což nám umožnil právě systém plánování a řízení výroby.

Ale já asi nejsem ten správný adresát této otázky. Lépe by určitě odpověděl náš šéf plánování, který ten projekt inicioval a řídil. Jak jsem už říkal, IT má mít především servisní roli a já se toho důsledně držím.

Myslíte, že to je ideální pozice? Nemá být IT aktivní , třeba v nabízení možností?

Ale to samozřejmě má, a je to i náš případ. A nabízení možností, to je přece servis , ne?

Já jen tvrdím, že IT se má omezit na svou skutečnou roli a své kompetence vykonávat dobře. Že se nemá pouštět do rozhodování, které mu nepřísluší.

Nabízení možností, to je čím dál víc doména dodavatelů.

Ano, ti jsou velmi aktivní. A pokud přicházejí s relevantními nabídkami a ty jsou rozumné – proč ne? Upřímně, lidi v IT odděleních jsou často zahlceni provozními úkoly, a nemají kapacity sledovat poslední novinky v oboru, tak uvítají, když je s nimi někdo přijde seznámit…

To musí dodavatelům znít jako rajská hudba.

No, říkal jsem, že ty nabídky musí být relevantní a rozumně prezentované – a to bohužel není vždycky ten případ. V této souvislosti stojí za zmínku ještě jeden trend, který pozoruji. Dodavatelé zjistili, že o IT projektech ve firmách čím dál víc rozhodují lidi z byznysu, a chodí přímo za nimi.

Ano, to je trend, který je pozorovatelný hlavně u technologií, které jsou opravdu přímo svázané s byznysem. Nabízet CRM přímo marketingovému řediteli přece dává smysl…

To ano, jen je někdy komické, když ti obchodníci zkoušejí na lidi z byznysu triky, které mají nacvičené na lidi z IT. To přece nemůže fungovat…

Ale tenhle trend je opravdu logický. Někde se v IT mohou cítit odstrčeni, ale když projekty iniciuje byznys, je přece logické, že právě byznys je marketingovým terčem. Aspoň máme v IT klid na práci.

Ne, teď vážně: kde to přeženou a nechají byznysu úplně volnou ruku ohledně pořizovaných IT řešení, tam mohou čekat velké problémy. Jak jsem už říkal, klíčová není jen funkcionalita pořizovaných řešení, ale způsob jejich implementace, hlavně integrace do celkového TI prostředí. To už je pro lidi z byznysu daleko za obzorem.

Další souvisejícím problémem je hlídání, aby počet aplikací ve firmě nerostl nade všechny meze. Tomu se musí aktivně bránit, protože aplikace mají opravdu tendenci se množit. Roste pak složitost celého IT prostředí a nedá se rozumně uřídit. To také není věc, která by lidi z byznysu trápila – další příklad, že podpora ze strany IT je nevyhnutelně nutná.

Když se v investicích držíte v roli servisu, pojďme k provozu IT. Dá se ve tady výrobním sektoru získat nějaká konkurenční výhoda?

Provoz IT, to jsou z velké části komoditní služby. Takže jediné, co s nimi můžete dělat, je provozovat je co nejefektivněji. A o to se samozřejmě snažíme, ale nemyslím, že by na tom bylo něco zajímavého.

Co se virtualizace týče, až na malé a odůvodněné výjimky jsme virtualizovali vše, co máme na platformě Wintel, a nějakých 60 % diskových kapacit. Zbytek je Unix, ale jako databázový server používáme mainframe, kde je virtualizace zatím s ohledem na naše potřeby přepychem.

Abych předešel vaší otázce, o cloudu zatím vůbec neuvažujeme. Nevylučuji, že pro nekritické aplikace se v budoucnu pro nějaké cloudové řešení rozhodneme, ale abychom do cloudu odstěhovali ERP systém, to si neumím představit. Máme na SAP přímo navázané aplikace, které pracují v reálném čase, a potřebujeme odezvy v rozumném čase.

Mimochodem, nemusí vyhovovat ani dedikovaná linka o pouhých 200 kilometrech, pokud ta data běhají přes ústředny někde v Amsterdamu – a co pak internetové linky...

Takže o cloudu si moc nepopovídáme. Zkusím další horkou technologii: RFID. Uvažujete o ní? Umíte si představit nějaké nasazení?

RFID je bezesporu slibná technologie, a já si její využití představit umím. Ale platí tady, co jsem říkal na začátku: napřed chceme využít potenciál stávajících řešení, a až pak případně jít dál. Takže nás byznys aktuálně tlačí do rozšíření využití čárového kódu.

Je to logické uplatnění již zvládnutých technologií v co největší šíři. Chystáme se pomocí čárového kódu rozšířit aktivní řízení skladového hospodářství nebo např. řídit výdejny nářadí.

Na závěr standardní otázka: co je podle vás příští velká věc ve vašem oboru z pohledu IT?

Podle mě je možných inovací spousta, ale možná, že větší rozšíření by mohlo mít hlasové ovládání. Umím si představit celou řadu příkladů, kde by bylo dobré uvolnit pracovníkům ruce – v tomto případě doslova. Samozřejmě, nejde o žádnou horkou novinku. Podle toho, co vím, jsou ty technologie už relativně zralé. Možná, že se o ně začneme zajímat i my.

Už vám je dodavatelé začali nabízet?

Zatím ne. Aspoň co já vím – možná, že si u nás už dlouho podávají kliku…

Možná už je podepsaná smlouva…. Ne, to byl žert. Děkuji za rozhovor.