Zatímco významným japonským hráčům na poli spotřební elektroniky a informačních technologií se v poslední době příliš nedaří, jejich jihokorejští rivalové jakoby žádné problémy globální ekonomiky nezaznamenávali. Své neutěšené cash-flow řešily v poslední době firmy Panasonic a Sony prodejem administrativních budov. Oba podniky mají problémy s odbytem spotřební elektroniky a jejich hospodářské výsledky tomu odpovídají. Zatímco v nedávné minulosti byla značka Sony synonymem pro televizory, dnes její roli převzal Samsung nebo LG. Jsou korejští draci na trhu opravdu tak úspěšní? Nic není černobílé, a ani úspěchy těchto firem nejsou čistou esencí podnikatelského umu. Podle některých spekulativních článků z poslední doby umějí tyto korejské podniky velmi dobře fungovat v rámci koncernových vazeb. Samsung totiž ani zdaleka nevyrábí jen spotřební elektroniku. V době, kdy startoval svůj mobilní byznys, mu finančně velmi výrazně pomáhala strojírenská divize. Jen díky její podpoře mohl nabízet podstatně více platforem mobilních telefonů, než dokázala konkurence. Dnes již taková pomoc nemá význam, neboť Samsung Electronics stojí na několika pilířích byznysu, včetně velmi úspěšného polovodičového. Manažery v Soulu však jistě potěší, že se strojírenské větvi podniku stále daří a v případě nutnosti je >>kam sáhnout< <. Na podobném principu ale nefungují jen korejské společnosti. Například automobilový byznys značky Mitsubishi rozhodně není ziskový. Právě jen díky mohutné pomoci chemické a strojírenské větve koncernu se stále drží nad vodou a dokáže držet krok s konkurencí. Mitsubishi se angažuje i v těžbě nerostných zdrojů, což v byznysu třetího tisíciletí neznamená nijak úpadkový směr, naopak. Kam mohou sahat firmy typu Panasonic, Sony nebo Nokia? Ty už v podstatě nikam. Své podniky zbavily některých divizí a aktivit, a ve výsledku mohou řídit jen omezené portfolio elektrotechnických a elektronických činností. Jak se ale ukazuje, specializace a úzké zaměření velkým firmám k dlouhodobé udržitelnosti byznysu nestačí. Když se nedaří jedné divizi, může ji podpořit druhá. Snad i tento aspekt by měli mít na paměti stratégové firem HP nebo Dell, když uvažují o >>odříznutí<< divizí koncových zařízení. Nebo by si měli spíš koupit měděný důl v Jižní Americe?