Chytrá města netvoří solární lavičky, USB nabíječky ve sloupech veřejného osvětlení ani lanovky pokryté Wi-Fi signálem – a nic na tom nezmění ani předimenzovaná a nákladná podpůrná síťová infrastruktura, jež by stačila pro připojení menšího městysu. Dokonce ani systémy „chytrého“ parkování (ty dnes nabízí každá druhá nákupní galerie) nebo senzory hustoty provozu a kvality ovzduší umístěné v každé čtvrté pouliční lampě (v naší praxi navíc na silnici vedoucí k rozpadajícímu se mostu) neudělají město chytrým.

Skutečně chytré město by podle viceprezidentky výzkumu Gartner Bettiny Tratz-Ryanové mělo být „o přístupu zdola nahoru, jehož nedílnou součástí jsou občané účastnící se návrhu a rozvoje chytrého města, nikoliv o direktivní politice jeho představitelů nasazujících podle vlastní libosti technologické platformy.“

Občanům mohou být technologie jako umělá inteligence, strojové učení a chytré stroje v podstatě ukradeny, jestliže jejich nasazení nevede k viditelnému zlepšení služeb a „občanského zážitku“ (citizen experience). Někdy přitom stačí dát k dispozici existující data – například ta o spojích v MHD nebo o dopravě. MHD se díky mobilní aplikaci promění z nepředvídatelné a nepřehledné změti metra, tramvají a autobusů ve službu, s níž lze plánovat a integrovat ji do digitálních platforem. Není přitom nic nenormálního, když s takovou aplikací přijde někdo jiný než samotný dopravní podnik či město. A děje se to i v největších a nejbohatších městech světa, jak na svém nedávném brífinku v Praze uvedl analytik Gartneru Neville Cannon: „New York City vyvinulo ve spolupráci s velkými IT firmami velmi nákladnou a nepraktickou dopravní aplikaci, o pár týdnů později se objevila mnohem jednodušší a praktičtější appka, kterou naprogramoval ve volném čase školák.“

Podobně užitečné jako otevřeně publikované datasety jsou vhodně zpřístupněná API. Jedním z úskalí, v pozitivním i negativním smyslu, je, že samospráva (nebo státní správa) nemůže dopředu vědět, kde a jak budou použity, případně k čemu všemu jsou vlastně využívány – tedy zda a jaké problémy by případně způsobilo jejich znepřístupnění v budoucnu. „V irském Dublinu se s tím vyrovnali tak, že žádají komerční subjekty, které otevřená data či API využívají, aby v případě, že na tom vydělávají, odvedly alespoň malou část příjmu ve formě příspěvku městu, a pomohly tak zajistit dlouhodobou dostupnost těch datasetů, které jsou aktivně využívány,“ dodává Neville Cannon.

Analytici Gartneru sestavili čtyři univerzální doporučení pro CIO a IT lídry z oblasti samospráv:

Identifikujte problémy či témata, jež mají bezprostřední dopad na občany, a na ně následně prioritně aplikujte technologie.

Pamatujte také na občany s méně rozvinutými IT a technickými schopnostmi, například seniory. I jim mohou pomoci vhodně zvolené a nasazené nejmodernější technologie – například hlasová rozhraní.

Rozvíjejte transparentnost – zejména ve smyslu otevírání datových zdrojů například formou otevřených datových portálů, tak aby se k nim dostaly všechny zainteresované strany. Ty nejlepší aplikace dost možná vytvoří komerční či akademická sféra nebo teenager ve svém volném čase.

Měřte, jak se vaše město mění v chytré – zvolte vhodná KPI. Místem, kde se to velmi dobře daří, je například Dubaj.