Potřebujeme vůbec rozvodnou síť? Ta otázka zní bláhově, ba nesmyslně – ovšem jen do okamžiku, než se podíváte například na to, jak rychle se rozvíjejí (a kolik stojí) technologie a řešení pro ostrovní energetické systémy (cena solárních panelů poklesla podle dat zveřejněných agenturou Bloomberg od roku 2010 o 85 %) a digitální technologie umožňující nové způsoby řízení a provozu v energetice. Rozvodnou síť pochopitelně potřebujeme, jak ale minulý týden během semináře pro účastníky z ČR, SRa Rumunska zdůraznil analytik Gartneru Dr. Žarko Sumić, otázkou je nakolik si energetická infrastruktura bude moci uchovat svoji současnou podobu, kdy rozvodnou síť vlastně chápeme jako „neviditelnou sběrnici“ a „neomezené úložiště energie“, jednoduše cokoliv (běžného) připojíme to je bez problémů napájeno.

„CET, tedy Spotřebitelské energetické technologie dosáhly vůči rozvodným sítím parity – znamená to, že dnes dává koncovým zákazníkům smysl stavět své vlastní zdroje namísto nákupu z rozvodné sítě,“ zdůraznil Dr. Sumić nejpodstatnější změnu paradigmatu. Není to ale pochopitelně změna jediná – zásadní roli v energetice hrají tzv. 4D-síly: Decentralizace (zejména orzvoj OZE), dekarbonizace (odstavení velkých „fosilních“ zdrojů), digitalizace (nové možnosti řízení, obchodování apod.) a demokratizace (rozvoj CET). To vše povede podle Sumiće k zásadní proměně rozvodných sítí – toho jak jsou provozovány a zejména monetizaovány: „Rozvodné sítě se stanou fyzickou infrastrukturou pro digitální byznys utilit – internet energií, tedy digitálně zprostředkovaný model dodávání energie pracující na otevřené infrastruktuře, podobně jako internet.“ Provozovatelé distribučních sítí se podle Sumiće v takovém modelu stávají ekvivalentem logistické firmy odpovědné za fyzické dodání elektronů nakoupených v prostředí online platformy. Mění se také cenový model – namísto nákladů navýšených o marži vychází z reálné ceny za dodání elektřiny a příplatku za „hustotu provozu“, tedy podobně jako u služeb typu Uber.

 Pokračování z INSIDE Observer…

Na straně dodavatelů může jít o komunity či tzv. prosumery s vlastním OZE, například solárním systémem, kteří hledají atraktivnější uplatnění svých přebytků, než je prostý výkup (zejména v případě omezení či ukončení dotací). Na straně zákazníků jednoduše ti, kdo mohou na novém způsobu nákupu energií vydělat (ušetřit) – včetně velkých komerčních či průmyslových odběratelů. Prvními provozovateli platforem se pak nejspíše stanou hráči, kteří již provozují digitální platformy v jiných segmentech – zejména digitální obři. Vše ale pochopitelně závisí také na vývoji v regulatorní oblasti – jedním z prvních míst, kde už o změnách předpisů a pravidel jež by podobný model umožnily uvažují je podle Dr. Sumiće stát New York.

Pandemie čínského viru tak byla pro utility dost možná jen menším testem před skutečnou zkouškou v podobě jejich totální transformace v nadcházející dekádě či dvou. Více o tom naleznete ve studiích, jejichž (spolu)autorem je Dr. Sumić:

The Energy Transition Question: Do We Need the Grid?

Top 10 Trends Driving the Utility Industry in 2020

Hype Cycle for Digital Grid Transformation Technologies, 2019

Industry Vision: Utilities as Platform Providers for the Energy-Sharing Economy

Succeeding in a World Where the Future of Energy Disrupts Everything