Představte si, že byste v případě potřeby mohli snadno převést běžící aplikace ze současné infrastruktury do veřejného cloudu, případně napříč cloudy. Nechme stranou otázku, proč byste něco podobného dělali, nebo zda vám to vaše interní předpisy, compliance, nebo třeba blížící se GDPR dovolují a soustřeďme se na myšlenku, že by něco takového bylo možné – automaticky, jednoduše a bez přerušení ostrého provozu.

VMware totiž na své evropské konferenci v Barceloně představilo pod názvem HCX právě takové řešení. Lze jej použít nejen pro migraci stávajícího prostředí ke cloudovému poskytovateli ale i ke snadnému přechodu na novější verzi, k migraci na novou privátní nebo virtuální privátní infrastrukturu, případně k opačné cestě směrem z veřejného do vlastního, privátního cloudu – jedinou podmínkou je, že obě prostředí musí být vSphere (může se ale jednat o různé verze). Nejsou přitom nutné re-mapování IP a MAC adres ani replikace stávajícího VM prostředí a podporovány jsou částečná migrace, dávková migrace nebo migrace obousměrná.

Ray OFarrell a Joe Baguley z VMware přirovnali během kulatého stolu pro média HCX k autopilotu ve vozech Tesla a k plně autonomním autům obecně. A poukázali na to, že podobně jako u aut, která se sama řídí, také u HCX bude možná zpočátku pro některé uživatele problém dát řešení při migraci za provozu plnou důvěru – ostatně stejně tomu bylo u mnohem starší technologie pro přesun virtuálních strojů za provozu, vMotion. Během diskuse ale padla poznámka, která analogii s autopilotem a autonomními auty posouvá mnohem dál – jedním z hlavních témat, o nichž se v souvislosti s plně autonomními vozy hovoří, je otázka odpovědnosti v případě nehody. Dokud i v případě autonomních vozů plně na řidiči (jak je to ve většině zemí typické dnes), tak si nejspíš řada z nás bezstarostné používání plně autonomního vozu rozmyslí.

Podobné je to se situací u nástrojů pro správu cloudů umožňující migrovat zcela automaticky, za plného provozu pomocí autopilota – i u nich si (přinejmenším prozatím) řada CIO, COO či ředitelů odpovědných za provoz a dostupnost IT systémů rozmyslí, zda půjde do rizika, které ponesou na svém triku (nebo zvolí mnohem konzervativnější přístup – a nejnovější vychytávky VMware tak možná nebudou potřebovat). Bude zkrátka a dobře nějakou dobu trvat, než si technologie jako HCX získají důvěru – a i poté se možná bude část CIO držet anglosaského „better be safe, than sorry“.

Ostatně i „ostré“ využívání veřejného cloudu bylo dlouhou dobu pro řadu organizací tabu a ledy se začaly plně prolamovat teprve v nedávné době (protože praxe ukazuje že například z hlediska dostupnosti, zabezpečení a v řadě parametrů provozní flexibility veřejný cloud reálně privátní či on-premise infrastrukturu a aplikace předčí – byť zdaleka ne vždy je celkově levnější). V současné době se do cloudu začínají poměrně rychlým tempem přesouvat i dříve tradičně „lokální“ kategorie aplikací – například z oblasti řízení financí (podle aktuálních průzkumu Gartneru plánuje do roku 2020 přesunout do cloudu více než polovinu svých transakčních systémů a aplikací 36 % organizací – k tématu se vrátíme v příštím Observeru).

Zůstává tu ale stále ono „ale“ – jestliže se něco stane, je většina standardních kontraktů nastavena tak, aby poskytovatelé ručili jen do výše ceny své služby. Rozsáhlejší odpovědnost (například za integritu dat) je obvykle nutné vyjednat. Koneckonců cloudová SLA často obsahují nejrůznější záludnosti, dané například odlišnou metrikou dostupnosti (99,95 % měsíčně vs. 99,95% znamená, že v prvním případě je přípustný jen výpadek v délce 21 minut, zatímco v druhém až 4,5 hodiny, jak už před pěti lety upozorňovala například analytička Lydia Leongová).

Přehled novinek oznámených na evropském VMworldu (plus shnrutí těch z amerického) naleznete zde.